Nové ustanovení dle novely rodinného práva zní:

§ 888 odst. 1 OZ
„Dítě má právo na rovnocennou péči obou rodičů, stejně jako rodiče mají právo na rovnocennou péči o své dítě.“

Dovolte mi, abych se věnovala smyslu a účelu tohoto ustanovení a zaměřila se na jeho výklad tak, aby byla širší rodičovská veřejnost srozumitelně a jasně informována o jeho podstatě.

Ustanovení § 888 odst. 1 může způsobovat řadu nedorozumění a lze jej chápat různými způsoby. Někteří rodiče si tuto formulaci vykládají jako automatický nárok na střídavou péči v poměru 50 : 50. Takový výklad je však neudržitelný.

Jak vyplývá z ustálené judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího soudu, rovnocenná péče je hodnotový a kvalitativní pojem, zatímco konečná podoba péče se vždy řídí nejlepším zájmem dítěte a individuálními podmínkami konkrétní rodiny.

Takovýto výklad zákonodárce nezamýšlel. Rovnocenná péče neznamená matematickou rovnost času, ale rovnou odpovědnost rodičů a rovnoprávné postavení obou rodičů.

Smysl rovnocenné péče

Zákonodárce tímto pojmem odstraňuje dřívější tendenci nahlížet na rodiče nerovně – tedy na jednoho jako „primárního“ a druhého jako toho, kdo má pouze „styk“. Rovnost práv však neznamená matematické dělení času, ale uznání plné rodičovské odpovědnosti obou rodičů.

Prakticky to znamená, že oba rodiče mají stejná práva a povinnosti vůči dítěti, že soud hodnotí, co je v nejlepším zájmu dítěte, nikoli to, co je pro rodiče „férové“, a že péče může být střídavá, společná nebo výlučná – vždy podle konkrétní situace a potřeb dítěte.

Jak vysvětlit klientovi?

Rovnocenná péče říká, že:

• oba rodiče mají stejná práva,
• nikdo není „důležitější“,
• nikdo nemá přednost jen proto, že dítě žilo více u něj.

Rovnocenná péče znamená, že rodiče mají rovnoprávné postavení a stejnou odpovědnost za dítě.

Neznamená to automaticky péči v poměru 50 : 50. Soud volí takovou úpravu, která je pro dítě nejvhodnější, nikoli takovou, která matematicky dělí čas na poloviny.

Péče se přizpůsobuje dítěti, ne tabulkám

Péče 50 : 50 funguje pouze tam, kde:

• rodiče spolu komunikují,
• bydlí blízko sebe,
• funguje škola, kroužky a denní rytmus dítěte.

Když to nefunguje, může mít rovnocenná péče například podobu:

• poměru 60 : 40,
• delšího pobytu u jednoho rodiče během školního roku a více času u druhého rodiče o víkendech nebo prázdninách,
• výlučné péče jednoho rodiče se širokým stykem druhého rodiče.

Právo rodiče znamená nebýt vyloučen z péče, nikoli právo na přesně odměřené hodiny.

Nejčastější omyl v praxi

Část rodičů vykládá rovnocennost jako osobní nárok na 50 % času. Právo rodiče však nikdy není nadřazeno právu dítěte. Řízení o péči se proto nerozhoduje podle toho, co si rodiče nárokují, ale podle toho, co dítěti zajistí nejlepší vývojovou a vztahovou perspektivu.

Závěr

Nové ustanovení o rovnocenné péči:

• posiluje rovnoprávné postavení rodičů,
• nezakládá automatické právo na střídavou péči v poměru 50 : 50,
• nemění princip nejlepšího zájmu dítěte jako nejvyššího měřítka.

Je vhodné, aby byl tento výklad jasně komunikován nejen právní veřejnosti, ale především rodičům, kteří si často pletou rovnocennost s matematickou symetrií. Rovnocennost je o odpovědnosti, spolupráci a kvalitě vztahu, nikoli o počítání nocí.